„Příborská šifle – medová laskomina z dob dávno minulých“.
Spoustou dohadů, mýtů a nepravd opředené medové pečivo (perník), které pečeme podle dochovaného receptu ze začátku minulého století. Dříve byly topinky, jazejčky, či šifle běžnými druhy perníkových výrobků (byly to perníky vykrajované nebo tlačené do forem ve tvaru tabulek), které už dnes skoro upadly v zapomnění. Mají tvar obdélníku s naznačenými dílky k odlamování, jsou středně tuhé, na jazyku se však rozplynou. Pečeme je z pšeničné hladké mouky, medu (na kg mouky půl kilogramu medu), vajec, cukru a koření. Perníky se sice dříve pekly hlavně z žitné mouky a med byl často i pro svou nedostupnost nahrazován syrobem, ke slavnostním příležitostem se ale používala mouka pšeničná a hodně kvalitního medu.
Příborské šifle se od nepaměti nejvíce prodávaly vždy na svátek sv. Valentina – 14. února u kostela zasvěceného tomuto světci, který byl vzýván jako ochránce před nemocemi (dna – dříve pakostnice, padoucnice – dříve nemoc sv. Valentina). I přesto, že měla být pouť ke sv. Valentinu změnami ve společnosti navždy zapomenuta, v roce 2004 město Příbor na tuto tradici, široko daleko jediné pouti konané v únoru, po více jak 50 letech, ve spolupráci s místními živnostníky a dobrovolníky, navázalo. Každoročně v neděli kolem svátku svatého Valentina se v kostele sv.Valentina koná mše, odpoledne je zpřístupněn zájemcům o prohlídku, která běžně není možná, a prostranství za kostelem připomíná atmosféru dávných časů, časů mládí našich babiček a dědečků, kdy se Příborem line vůně šiflí a jiných dobrot, ať už na zahřátí, nebo k zakousnutí. A tak snad jen díky tradici pouti ke sv. Valentinu se na Příborské šifle nezapomnělo.
